Z všežravce po vegana - můj příběh

Ahoj všichni!
 Vezměte si čajík nebo kafčo a pojďte si poslechnout můj příběh, který začal vcelku nevinně.

 Začala bych asi prosincem 2015, kdy se moje veškeré snahy o zdravý životní styl rozpadly, protože byly Vánoce a řízky a salát a cukroví a všechny ty šíleně dobrý a nezdravý věci. Tak jsem si řekla, že se pořádně našťouchnu a od ledna začnu spolu s mamkou striktně dodržovat svůj plán. S lednem jsem zavedla i nové zásady, kdy jsem si všechno, co jsem snědla a odcvičila, zapisovala do sešitu a nesměla jsem ovoce odpoledne, protože ,je v tom moc sacharidů'. Hladověla jsem, ale myslela jsem si, že se mi musí smrsknout žaludek, četla jsem totiž v jedné naprosto pitomé knížce, že máme jíst maximálně 5 200Kj, teď jím pro představu 10 500Kj.
Jelikož jsem to já a všechno musím mít perfektní, několikrát jsem selhala, přejedla se a pak jsem se užírala v pocitu bezmocnosti. Možná vám přijdu normální, jenže jsem nebyla. Když jsem si dala třeba o kousek své rádoby zdravé buchty víc, cítila jsem, že jsem selhala. Pořád jsem se zaobírala jídlem - jestli jím hodně, málo, jestli nemám jíst míň ovoce - a cvičením - necvičím málo? hodně? kde jsou výsledky? . Mamka ze mě už byla lehce zmagořelá a na práškách, protože, přiznávám, už mi to lezlo na mozek. Byla jsem jídlem naprosto posedlá.
Den 28.2. byl pro mě jedním velkým rozsvícením v hlavě, za které jsem byla moc vděčná. Ráno jsem se rozhodla, večer jsem zkoukla dokument a 1.3. už jsem byla vegan. Musím se přiznat, že jsem chtěla být vegan jenom proto, že jsem chtěla jíst víc a že se mi líbilo říkat ,,Jsem vegan.'', nic víc jsem v tom neviděla. Když jsem se ale podívala na některé dokumenty a zjistila jsem, jaké to má zdravotní následky, zděsila jsem se, naštvala a rozhodla se, že to už nadále vážně podporovat nebudu.
Věděla jsem, že když budu vegan, přiberu a že to zase zpátky shodím, taky jsem věděla, že budu muset projít jakými si čistícími detoxy. To je vážně to nejhorší, a já navíc měla snad všechny. Byla jsem nafouklá, pupínků jsem měla nespočet a přibrala jsem, ale ani to mě nezastavilo. Samozřejmě, že jsem měla i slabší chvilky, ale vždycky jsem tu měla rodinu a přátele, co mě podrželi.
Měla jsem plno výšlapů nahoru a zase pádů strmě dolů, ale dokud se nezastavíme, je to v pořádku.
Možná vám veganství připadá jako extrém, mně přijde extrémní jíst ještě nedávno živá a nevinná zvířata, která měla krátký a těžký život.
A jaký je váš příběh? :)
 Silvi