Be the warrior.

Ahoj všichni!
Především bych se chtěla omluvit za anglickej název, ale jinak by se to ztratilo v překladu. Dnešek byl hodně neproduktivní a utahaný, takže když napíšu tenhle článek, budu nejšťastnější na světě. Jelikož mi dneska nikdo nepsal, měla jsem čas škrábat zeď (jupí) a přemýšlet. O blbostech. Nenechte mě samotnou v pátek celej den doma samotnou, skončí to špatně.Dnešek byl celej ňákej divnej a cítila jsem se dost na dně, pokud se to tak dá říct, a hlavně jsem si plno věcí uvědomila.
Ze dne na den se může změnit spousta věcí. Zamilujete se, někdo umře, potkáte nové lidi, někdo vás podvede.. Je tu vážně hodně věcí, které vám můžou narušit běžný chod života, což by mohlo být velmi znepokojující, pokud máme přesně nalajnovaný život a plánujeme si i kdy půjdeme na záchod. Nejlepší je ignorovat daný pocit či situaci, pokud není žádaná, a přijmout to, nebo to alespoň respektovat.
Možná jste taky často četli ty velmi inteligentní citátky z facebooku, který říkaj, že musíš být silnej/ná a být ten chladnej/ná, kterej nedá najevo svoje city a nepoví svoje pocity. Jelikož jsem nečetla jiné citáty, myslela jsem si, že musím být silná a nesmím brečet. Což se mi dost dařilo.
Teď, když už jsem se vzpamatovala ze svých dětských let, kdy na mě mohl šáhnout kdejakej pedofil, to všechno vlastně chápu. Tyhle 'pravidla' vymyslela society, která se snaží neřešit problémy a mít všechny lidi okolo strašně 'šťastný' , nebo alespoň šťastně vypadající. Někdy je prostě potřeba si lehnout do postele, vzít si tu damn vegan čokoládu a sníst ji celou na posezení v kombinaci s vlastníma slzama. Někdy prostě musíte upustit páru, vydechnout a třeba si sepsat svoje myšlenky na papír. Nemusíte si ho nechat, můžete ho klidně zmuchlat a spálit, nikdo o tom nemusí vědět. Já mám často v hlavě spoustu myšlenek, který vyhučím mamce do hlavy, která už se teda naštěstí naučila mě ignorovat, jinak by měla na hlavě nádor z mých keců. Nebo se prostě někde zavřu a píšu do deníku. Ano, jsem asi poslední člověk svého druhu, co si píše deník. Už můžete házet kameny.
Nezaneprázdňujte ale ostatním hlavy svými problémy. Všichni máme problémy, jen se o ně všichni nedělí. Pokud máte pocit, že máte velmi nevšední problémy, třeba máte jedno prso větší než druhý, a nebo máte jednu půlku zadku namakanější než druhou, svěřte se přátelům. Buď se společně zasmějete a nebo vám dá třeba tip, jak by to vyřešil on. Každopádně po nikom nechtějte seznam věcí, co máte dělat pro šťastný živůtek a nebo aby vám narostlo druhý prso.
Někdy si prostě musíte stoupnout do kouta, pak se sesunout k zemi a rozbrečet se. Sami se sebou. Pak se zamyslete, proč vlastně brečíte. Pak je tu většinou moment uvědomění, že vlastně brečíte kvůli neskutečný kravině, a okamžitě přestáváte brečet a stavíte se na nohy. Nenecháte se už stáhnout strachem nebo obavami, rozplynou se jako mraky po dešti a vy se cítíte odhodlaní začít znovu žít. Na to přesně pláč je, na odpuštění páry.
Všichni máme problémy a všichni máme svoje vlastní noční můry, kterým čelíme. Je jen na nás, jak se k nim postavíme. Někdy se na věc musíme podívat z jiného úhlu, aby dávala smysl.
Brečte, smějte se, tancujte, vřískejte a hlavně ...bojujte.
Miluju vás,
Vaše Silvi