Nebuďte na sebe tak tvrdí

Ahoj všichni!
Snažím se tu napsat nějaký článek, něž se vzbudí přítel, protože jak se vzbudí, nejsem schopná udělat nějakou pořádnou činnost. Styď se! :D
Na obálkách časopisů jsou vyfotošopované modelky, který i bez fotošopu váží 40 kg i s postelí, a spolu s nimi taky návody a přesné postupy jak zhubnout 10 kg za měsíc. V
šechno rychle a s co nejmenší námahou, že jo. Laik si to logicky koupí, protože bude léto a potřebuje se přeci vejít do těch krásných drahých plavek. Začne dáné postupy dodržovat, po pár týdnech už nebude moct vydržet, a sní tu oreo čokoládu, na kterou se tak hladově kouká celý měsíce. Pak se začne utápět ve zklamání z toho, že to nezvládla a od pondělí začíná zase, protože přece nemůže vypadat TAK, jak vypadá. Taky jsem si tím prošla.
Často mám špatný pocity z toho, že mám někde pupínek, kterej div že na všechny nebliká, nebo že se mi rozplácnou nožky, když si sednu. Tím pádem se mi sníží sebčo, protože si řeknu, že vypadám hrozně/ jsem tlustá/ mám velký boky/ divnej nos a já nevím co si jsem schopná ještě vymyslet během pár sekund. Nebo jsem schopná se pořád někoho ptát, jak vypadám a jestli nevypadám strašně, protože moje nálada a sebčo se obecně řídí podle toho, co si o mě lidé myslí. Špatně
Ale nedocházelo mi pár věcí. Okolí většinou vůbec nesoudí tak tvrdě, jako my sebe. Třeba sis špatně oholila nožky, ale víš o tom jenom ty, protože ostatní tě nebudou zoumat, aby to zjistili. A proč by to taky chtěli dělat? Pokud by vám někdo chtěl sakra zkazit náladu, stačí být jenom trošku drzý a sprostý, ani vám nemusí koukat na nohy. Je zajímavý, že věc, o který v podstatě vím jenom já, mě štve nejvíc.
Často si holky dávají na sociální sítě fotky, samozřejmě všelijak upravené, s přidanými záblesky slunce a odstraněným akné, protože pak ta fotka přeci jenom vypadá líp. Samozřejmě, když to už vlastně ani nejste vy. Ale zlepšuje to náladu a zvyšuje sebčo, když ostatní lajkují, tak proč bych to nedělala? Mělo by se nám líbit to, jak vypadáme. Ať už s make upem nebo bez, s podpatkama nebo keckama. Nebo by jsme se měli minimálně akceptovat jako rovnoprávné neméněcenné lidské bytosti. A jestli se nám něco nelíbí, změňte to na sobě a ne na fotce. Vždyť o tom život je, jít za lepším, pořád se zlepšovat a vyvíjet, i když už je nám 60, věk už totiž díky bohu dneska nikdo neřeší. Kdybysme měli zůstat celý život se stejným účesem a pořád bysme nosily stejnou rtěnku, nebudeme se moct v budoucnu smát svým vlastním fotkám, protože nám tam přibyde akorát pár vrásek. Prostě přijďte za kamarádkou, řekněte: Teďka vybírám účes já, chci vypadat jako Bíbr, deme.
Pomalu se zabíjíme zevnitř svýma vlastníma myšlenkama. A přitom stačí jenom vyhodit lupu do koše a užívat si život, takový, jaký doopravdy je, bez všemožnejch filtrů a efektů, co nabízí instagram.
Miluju vás,
Vaše Silvi