Ty vytváříš

Celá tahle situace mi sice nevtíravě ale přece nabízí, abych vám připomněla, že je čas na novoroční předsevzetí. Ano, je to tak. Možná konec vašeho roku 2016 nekončil jako ten můj, kdy jsem si uvědomila, že jsem vlastně nic nedokázala a neudělala. Že už je zase rok pryč a nevím, co budu dělat dál. Ale já pevně doufám, že jste si první den v Novém roce užili minimálně tak, jako já. I když jsem měla...heh, lehkou depresi, neříkám, že jsem si ho neužila. Užila. Až moc. *Myslím, že zbytek nebudeme rozmazávat. Doufám, že jste se moc neopili a těšili jste se na moje články. Čauko*

   Už vám možná dochází, že i tohle psaní na blog je jedno z mých předsevzetí. Víte, žiju v tom, že jeden čin je lepší jak sto keců. Na kecy jsme totiž všichni zvyklí. Jenže nejhorší je, že Silvi motivační kecy umí, ale dělat je? Heh. Tak tak daleko ještě nejsem. Což je teda jako hodně smutný, přiznávám. ALE! Ale víte co? Je tu Silvi, přátelé, a Silvi, Silvi nám pomůže. Silvi nás zachrání. Takže...Silvi nám nejdřív zlepší náladu. Pak nám koupí nějakou *samozřejmě vegan* čokoládu a pak s váma bude koukat na Sherlocka Holmese. Momentálně jsme tedy uspokojení, najedení a koukáme na ty dokonalý lícní kosti Benedicta Cumberbatche. Silvi splnila svou práci. Nyní se tedy přesuneme na ty předsevzetí, protože kdybych neřešila tak klasickou věc, na kterou normální lidi se-prděj, nebyla bych to já. A logicky jsem tedy usoudila, že pokud si zrovna ty čteš tenhle článek, jsi taky mentálně narušený jedinec a Silvi tě ráda poznává. Tady máš kakao.

   Ne, teď vážně. Já osobně bych bez cílů a různých předsevzetí asi ani nedokázala žít. Takže si je fakt musím v průběhu roku dávat. Neříkám, že je plním, ale že je mám. Což je osudová chyba, protože to časem začne mokvat a plesnivět, až je z toho fakt jako velká infekce a bude se mi chtít umřít, ale budu tu muset zůstat připojená na přístrojích, protože o mě ostatní nechtěj přijít. Logické, že? *Kdyby jste nechápali moje podivně spojená slovní spojení, tak...heh, je mi to vlastně asi úplně jedno  ( laughing so fcking hard emoji)* Ale tímhle extrémně divným asi úvodem jsem se chtěla dostat k jádru věci. Myslím si, že cíle bysme měli mít všichni, ať je to sebepitomější. Že třeba začnete mluvit s tím klukem, co se vám asi půl století líbí, a bydlí přes ulici, ale vy se ho prostě bojíte a tak na něj radši jen divně koukáte, až ho úplně odeženete. Nebo že přestanete jíst lízátka. A radši si koupíte bonbóny, proč ne, snaha se cení. No a nebo třeba chcete začít běhat, ale bojíte se...nevím..toho, že když to řeknete doma, bude se to zbytečně řešit, nebo že někoho, koho znáte, cestou potkáte. Je spousta věcí, který bysme chtěli, ale bojíme se za nima jít. Nebo jsme líní. Kolikrát jsme i líní přemýšlet nad výmluvama, proč to nebudeme dělat, nebo nad tím, proč se toho bojíme.

   Hodněkrát jsem už slyšela věci typu s*ru na to nebo mám v p*či. Ve skutečnosti na to opravdu nikdo nes*re, ale jen si prostě snaží namluvit něco jinýho, aby ho to tolik netížilo. Protože je lehčí si říct na co mi to sakra bude, stejně umřu a nikdo o mně nebude vědět, bude jedno, jestli jsem byla tlustá, nebo hubená než aby jsme si řekli půjdu aspoň 5x týdně běhat, nezabije mě to, navíc budu vypadat líp než ta minda od vedle a starej už po ní aspoň nebude koukat, což je momentálně prioritou, že jo.

   Pokud se toho opravdu bojíme, je to správně. Jestli nás totiž naše sny či touhy dostatečně neděsí a nevzrušují (šššš, vím, na co myslíte), nejsou dostatečně velký. Současně pokud nás ten sen neděsí, můžeme přidat nějakou děsivou část. Jakože třeba..když se toho běhání nebojíte, prostě si pořiďte geparda, choďte s ním běhat a bát se budete. Nebojte, je to osvědčený a opravdu to funguje. Je to jednoduchý, přizpůsobte si to.  A pro ty z vás, co se toho bojíte: Když se na tu věc podíváte, vezmeme si třeba to běhání (bez geparda), čeho se opravdu bojíte? Tý sousedky, co vás uvidí, že nebudete moct popadnout dech, nebo že jste prostě moc velkej začátečník? Třeba. Takže...sousedka vám bude při nejhorším závidět, že jste se odhodlali. Popadnout dech fakt nebudete moct, ale s odstupem času se to zlepší, a vy samozřejmě CHCETE vidět ten pokrok. A každej byl jednou začátečník před tím, než je skvělej.

   Ať už se svých snů bojíte a nebo jste moc líní, nevzdávejte se. Je tu Nový rok. A i když to vypadá, že jsou předsevzetí s*ačka a výmysl posiloven, aby měli v lednu nával, není to tak. Prostě se nám jen snaží usnadnit začátek uskutečňování toho snu. Protože všichni víme, že začátky jsou nejtěžší, a to vždycky, za jakejchkoliv okolností. Vytvořte si nový sny, udělejte nový začátky a měňte se. Protože na školním srazu ze střední nechcete být TA uklízečka, ale Ta právnička.
Silvi