Ale vždyť děti v Africe se maj hůř než ty!

Vlastně..jsem ani neměla v plánu vydávat nějaký článek, ale nějak se mi tu nahromadila témata, takže chemie nechemie, něco z toho seznamu musí pryč.


Je to všude. Všude, kam přijdete, a nesníte jídlo, vám to předhodí. Všude, kde si trochu postěžujete, už jste tímhle obdařený. Všude vás zasypou větou "Děti v Africe se maj hůř!", nebo  "Co by za to daly děti v Africe?!" popřípadě "Nestěžuj si - spousta lidí může o tvým životě jen snít!".

Ha. Ha. Ha. 



Takže zaprvé - spousta lidí si jen potřebuje někomu postěžovat. Potřebuje někomu vysvětlit, že to fakt nemysleli špatně, že je to neskutečně mrzí, a že už to neudělají. Musí někomu říct, jak sakra těžkej tejden měli, kolik psali testů a ukázat vám všechny papíry, co po nich pořád chce chemikářka. Jak je v práci sjela vedoucí, že nesplnili normy, nebo jak se jim kočka už po pátý tenhle tejden vykakala na koberec. A jak potřebujou dočíst tuhle knížku, protože už maj v knihovně upozornění na vrácení! Je toho všeho strašně moc!


  Tohle byl fakt nejhorší tejden v historii všech tejdnů na gymplu .

Jsme jenom lidi, potřebujeme odpočinek. To, že si to spousta učitelů neuvědomuje, je fakt, se kterým se musíme smířit. Protože od tý doby, co jsem na střední, se mejch devět krásnejch hodin spánku magicky proměnilo na ubohejch sedm a to mě ještě v noci budí kocour. Netuším, jak se to stalo!

Lidi, kteří tule větu říkají, si asi fakt neuvědomují, že nám do dětí v Africe fakt nic není. Jakkoliv hnusně to zní, za tímhle si stojím. Jsem vegan, snažím se pro všechny na planetě dělat Zemi lepším místem spolu s ostatníma a ještě mi někdo řekne, že se děti v Africe mají hůř, než já. To je zase a chvíle, kdy bych už sahala po železný tyči. (velmi vtipná Silvi )

Samozřejmě vím, že si tenhle život sami nevybrali, ale já si svůj taky nevybrala a musím s tím žít - musím HO žít. Všichni máme problémy a je jedno, jestli to je známka na vysvědčení, nebo zaplacení nájmu na další měsíc. Každý máme jiný žebříček hodnot a jinak srovnaný priority. A ne, opravdu nikomu nevěřím, že na mě nemá čas. Pokud mě chce vidět, ten čas si udělá. A je jedno, jestli ho čeká písemka z biologie nebo musí pro děti uvařit večeři. - Co kdybych přišla za tebou a učila se, zatím co ty vaříš večeři? - hahaha, tohle nikoho nikdy nenapadne.


Máme tu taky tři "velmi užitečný vědět" moudra:

  • Máme na všechno všehovšudy 24 hodin a musíme si s tím sami poradit. 
  • Nemůžeme si vybrat, do jaký rodiny se narodíme. Kam se v životě dostaneme, sice ovlivníme, ale pořád na sobě budeme mít stopy všech rodinných příslušníků - alespoň minimální - a ponese se to s námi, jak ty dobrý, tak ty špatný.
  • Všichni začínáme od nuly.
Spousta lidí si neuvědomuje, že život je těžký pro každého. Pro některý lidi je těžký vstát ráno z postele a začít fungovat, pro jiný je to mluvení s lidmi. Pro mě je to uvědomění si svý existence. Nejlepší doba pro přemýšlení nad takovou věcí je fakt jen středa odpoledne, kdy se musím učit na zítra, přičemž máme samý "skvělý" předměty. Fyzika, chemie a matika hned po sobě? Žádnej problém.

Vykašlete se na ostatní lidi. Vykašlete se na děti z Afriky. Nikdy si od nikoho nenechte nakecat, že nemáte těžkej život, že nemáte žádný problémy, nebo že oni maj horší  - nemají. Pro každýho je těžký něco jinýho! Pro mě je těžký se soustředit na školu, když jsem šťastná. Pro mě je těžký mluvit s novýma lidma. Pro mě je těžkej gympl. Ano, děti v Africe asi tyhle problémy neřeší, ale jedno vím jistě. Obě strany dávají svým problémům stejnou váhu podle toho, jak moc je to pro ně důležitý. Pro ně je priorita mít dost jídla, já jídlo mám, takže je pro mě priorita mít dobrý známky ve škole a nějakej ten sociální život. 

Já jim stejně někdy vlastně závidím - nemusí řešit tolik rozchodů po telefonu a nemusí koukat na ty pitomosti, co běží v televizi. My jsme tímhle vším hrozně zkažený, a celkově u všeho vybíravý. Oni tolik na výběr nemají, a tak jsou šťastný tak moc, jak zrovna můžou, a jedí tolik, kolik chtějí, protože jsou jim nějaký modelky ukradený. Každej život má nějaký plusy a mínusy, tak si postěžujte, pobrečte, ale pak zase vstaňte a bojujte. Ať nemrháte časem. A pak si jděte spinknout. Na to  je si najděte čas vždycky. Spánek je super. 

Silvi