O čem je život?

Projížděla jsem instagram a páni. Našla jsem spoustu krásnejch a talentovanejch slečen a žen, který by fakt měly jít příkladem mladým holkám. Což mě teda přivedlo k tomuhle tématu, ale vlastně to s tím nemá vůbec nic společnýho.

Tenhle problém je všude. Všude a vždycky někdo řeší to, jak vypadá. A někdy to zachází do takových extrémů, že jsem se rozhodla na to říct svůj názor a i kdyby to mělo pomoct jenom mně samotný, můj úkol bude splněnej.


Lidi hrozně soudí - Proč ten kluk vypadá jako teplej? Proč má ta holka sakra tak vytažený ty šortky?! Proč se chceš nechat tetovat? Víš, jak hrozně to na tobě bude vypadat, až budeš stará? Je to hrozný přiznat, ale v zápalu rozhovoru s někým, kdo tohle vyloženě rád dělá, se někdy neudržím a dělám to taky. A hrozně mě to štve. Nicméně většinou chodím po městě sama, takže nemám potřebu to dělat. Přijde mi to totiž neskutečně odporný a takový lidi mi lezou akorát na nervy.

Mně velmi blízké osoby mě nepřestávají udivovat svými předpotopnými názory na to, jak člověk vypadá. U nás doma se koupily tři trička - tyrkysový, fuchsiový a studeně šedý. Jsem žena mnoha odstínů černý, šedý a v podstatě každý neutrální a tmavý barvy a tak jsem logicky sáhla po tom šedém. Bylo mi ovšem řečeno, že to je pro moji sestru a že si mám vzít ty ostatní. Zkusila jsem si nakonec všechny - obzvlášť hodně mi byly chválený ty barevný a na šedý mi řekli, že mi neslušíMně jediný se na mně líbilo jen to šedý. Pak jsem si vyslechla, že mladý lidi by měli nosit barevný věci, protože na starších už to nevypadá tak dobře. Stejnou věc jsem měla s kroužkem - i od mých nejbližších jsem si kolikrát vyslechla, že se jim to vyloženě nelíbí. A já se začala bát. O sebe.

Většina lidí vypadá tuctově - projíždím si totiž instagramy všech známejch lidí - ty vypadaj stejně, a když se podívám na instagramy "normálních" lidí, taky všichni vypadaj stejně! No co to k čertu je? Jde se podle módy, řeknu si, a radši to přejdu, aby mi to moje přemýšlení náhodou nezpůsobilo nějakou újmu na zdraví.. Ale kdo by sakra chtěl vypadat jako někdo jinej? Kdo nechce být originální?

Už jenom to, že jsme lidi, dýcháme vzduch a povětšinou máme všechny části těla a smysly, z nás dělá strašně tuctový tvory na týhle modrý planetě. A my se pořád snažíme někam zapadnout a žít život kohokoliv jinýho kromě nás. 



Je tu v podstatě řetězec, na jehož bázi to všechno funguje. Když zkusíme něco novýho, bojíme se, že nás budou lidi soudit. Bojíme se toho, protože pak bysme nebyli nikomu sympatický. To znamená, že by se s námi nikdo nebavil. Nikdo by nás neměl rád. Nikoho bysme nezajímali. A my nechceme být sami. My nedokážeme žít sami. A i když vidíte spoustu silnejch lidí, jak si žijou sami...Dokážete si představit, jakou práci jim musí kolikrát dát jenom vstávání? To krásný ranní vstávání v 6:20? Někdy to dá neskutečnou práci i mně a to mám okolo sebe dost lidí, co mě maj rádi.

Všude..Všude se píše, říká, vyzpěvuje a hlásá, aby lidi nebyli na nikom závislí. Aby žili sami za sebe a aby se o ostatní nestarali. Aby, když se zamilují, si od toho člověka drželi lehký odstup. O to přeci jde v lásce, no ne? O odstup.

Tohle všechno je vážně super, dokud jste šťastní. Lidi netvoří štěstí, lidi mu akorát pomáhají. Štěstí může žít v lidech, to ano, ale to Pravý, to, který potřebujeme, to je v nás. A nikdo jiný z něho nemůže čerpat - alespoň ne tolik, jako my sami.

Nesuďte lidi, nevíte, čím v životě procházejí, co se jim děje a s čím se musí zrovna rvát. Neříkám, že se vám musí líbit to, co zrovna ten člověk nosí, nebo jak mluví, vypadají, ... A  to je ta krása všeho. Můžeme si na všechno vytvořit svůj názor, myšlenky, připomínky - vytvořit sebe. Bylo by asi hodně špatný, kdyby po Český republice chodilo 5 miliónu Peter LovelyHair a dalších 5 miliónů Jaromírů Jágrů. O čem by to pak bylo? O čem by byl život? Život je o poznání. O poznání sebe sama a svých přátel - těch opravdových. 



Cílem života nejsou velký peníze, kariéra, být ten nejchytřejší nebo nejkrásnější na světě. Nemáme být ve všem nejlepší. Máme se učit, smát se, plakat a tancovat. Máme prostě být. Být živí, zdraví, veselí a hlavně šťastní.

Pokud je táta šťastnej v tý nový práci, nechte ho, i když ho moc nevidíte. Pokud chce mamka zůstat doma a starat se o zahrádku, nevymlouvejte jí to. Tvoříme si život podle toho, jak se zrovna cítíme - každá změna nebo rozhodnutí jsou to pravý v tu chvíli, kdy rozhodujete. Možná proto existujou chyby - nevnímáme je, když je vytváříme, ale až když jsou. Ale pamatujte, že v tý chvíli to bylo to pravý ořechový a o nic jinýho přeci nešlo, ne? A dělali jste to proč? Vždycky jen proto, aby jste byli šťastní - a o tom je život.

Silvi